2016

Čavany a yunomi

Připravovaná výstava proslulých čajových misek Čavany a yunomi představuje práce devíti významných současných českých tvůrců-dřevopaličů mladší a střední generace: v abecedním pořadí to jsou Jiří Duchek, Martin Hadrava, Martin Hanuš, Petr Jurníček, Jaroslav Marek, Michal Plíhal, Petr Novák, Daniel Seko a Alena Šumová. Svá dnes už mezinárodně respektovaná jména si vydobyli v době studií, rezidenčních cest, pobytů a individuálních i společných výstav u nás, v Japonsku, Číně, Koreji, na Tchaj-wanu, Novém Zélandu i v mnoha evropských zemích včetně například Maďarska, Německa, Nizozemí, Belgie, Francie nebo Velké Británie. Ve svých pracích využívají staré tradiční i moderní postupy zpracování různých typů hlíny, míchání glazur, technologie výpalu atp. atd., které kombinují s vlastním, často velmi neotřelým, experimentálním a objevným přístupem k práci. Někteří z uváděných autorů jsou činní i v jiných oborech (literatura, výtvarné umění, hudba, šperky, rozhlasové pořady aj.). Výstava bude doplněna také několika ukázkami (nejen současných) prací z Japonska, Koreje, Spojených států amerických, Bulharska, Kréty a Turecka.

Nejsem sběratel. Vystavené čajové nádobí, které si nějak získalo mou pozornost a později také srdce a už stálou náklonnost, je pravidelně používáno. Skutečně dobré čaje (příkladně šlehaná prášková matcha, čaje bílé, zelené, červené, černé, oolongy nebo pu-erhy), čaje posilující i uzdravující, přinášející energii, radost a dobrou pohodu se z takových misek pijí docela jinak…

                                                                                                                                  Petr Holman

Petr Holman barevný – životopis poněkud netradiční, jak posbíráno a poskládáno jeho žáky a studenty

To Vaše slavné Ho ho hooo, náš milý a obdivuhodný guru a Pane (ano, velké P!) profesore a učiteli!

Jen učitel? Taky náš jen napřeskáčku napadá, že i horlivý a vědění chtivý student a kdysi sportovec, lehký i těžký atlet, turista, cyklista a plavec, milenec dobré četby, literatury, poezie i prózy, obdivovatel skla, sličných bibliofilských tisků, ručních papírů a knižních vazeb, hudby, houslařiny, houslí, violy, šachů a mykologie, filatelista a numismatik, též mnohonásobný dárce krve v Praze, Oxfordu, Chicagu a Stanfordu, žebrák-houslista na zkušenou na nádražích a v metru v Oaklandu, Berkeley, San Francisku, Chicagu a New Yorku, v Čechách též prodavač masa a zeleniny, dělník na stavbě „dálnice“ D1, listonoš, topič, kotelník s povinností „přípravy teplé vody“, uklízeč po malířích v mateřských školkách i podlah na faře (farářem brzy nemilosrdně vyhozen: „na varhany dělal v noci hluk“), myč nádobí na ruzyňském letišti, noční i denní hlídač na pražských staveništích i jinde (jak krásné muselo být staveniště Slávie na Štědrý den, večer i v noci, jak krásný výhled z UMPRUM muzea brzy ráno!), také přesvědčený beatlolog, dávný bigbeatový muzikant-basový kytarista, korektor novin a časopisů, příležitostný knihvazač a fotograf, zpěvák v několika sborech, houslista a violista klasický, countryový, jazzový i v několika kapelách cimbálových.

Také však na době vždy nezávislý solitér, redaktor, soukromý nakladatel a vydavatel samizdatové, neoficiální, oficiální i jiné literatury, matematický lingvista (doktorská práce jako samizdat, 6 svazků, 9 exemplářů, knižně až 1993 v Německu), občasný překladatel Johna Lennona, bohemista a milovník Čéchije a (skoro) všeho českého; radostný a i v dobách nejpesimističtějších bytostně optimistický orientalista-indolog zamilovaný do Indie a vůbec všeho (skoro!), co s oběma zeměmi souvisí. Taky kuchyně česká a potažmo evropská a jiho- i severoindická, oddaný kuchař-praktik znalý tajemství indického koření. Gurmán, degustér a pitel dobrého čaje, ale i vína k pohledání, dennodenní uživatel čajové keramiky.

Spisovatel a literární historik, autor více než stovky odborných studií, edic, slovníkových hesel a článků o české a evropské literatuře, dvorní editor díla Otokara Březiny, Litera 2005, čestný předseda a medaile Společností Otokara Březiny a Společnosti Anny Pammrové, v dřevních dobách taky pedagog, vychovatel a sportovní instruktor, z nezbytí učitel češtiny a ruštiny v kriminále na Pankráci, učitel zpěvu, jazyka českého a literatury české (to mimo Pankrác), později účastník našich i mezinárodních konferencí, kongresů a sympózií, pohostinsky bádající v britských a amerických archivech a knihovnách, přednášející v Německu a díky Fulbrightově nadaci vyučující na univerzitách v USA a později i v Indii, všední i nevšední vědecký pracovník Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, cestovatel po mnoha zemích několika kontinentů.

Ale taky táta a sedminásobný dědek a… a… a… Už toho ale radši nechme, je těch všelijakých barev a odstínů nějak moc, u tohohle pána a dnes už „rentiéra“ to bylo vážně hodně barevný, a pořád to tak je, teď možná ještě mnohem pestřejší než dřív…